Černobílý Bob se ztratil druhý den poté, co se jeho majitelé přestěhovali do Berouna. Dřív než stačili vybrat věci z krabic a zařídit zasíťování balkónu, se Bob prosmykl pánečkovi kolem nohou a hupnul dolů z balkónu v 1. patře. Viděli ho ještě tu první noc a pak zmizel. Páníčci byli v Berouně noví, ale shledáním jim pomáhala Andrea z místního útulku Chlupáči v nouzi. Radou a činy jim pomáhála také Růženka, která je místní, a pošťačka a kočkařka k tomu.
Boba se nedařilo najít. Při hledání Boba se však našel mourek Pepíno. I on se ztratil krátce po přestěhování. Byl venku od začátku ledna až do února. Našli ho uprostřed těch velkých mrazů a asi týden trvalo, než se našli páníčci. Naštěstí si Růženka pamatovala, že někdo takového mourečka hledal a podařilo se jí dohledat kontakt z inzerátu. Pepína stálo venkovní dobrodružství 2kg z původních 5, ale jinak to přestál ve zdraví. Během prvních dní, které strávil v dočasce, jen jedl a spal.
Na jaře se pak našel i Bob. Doputoval 2 kilometry od domova a utábořil se na slepičím dvorku, kde dojížděl zbytky. Majitelé rodinného domku objevili nočního strávníka na bezpečnostní kameře a ověřili si pozorováním, že kocour je trvale přítomen a přes den se skrývá. Jejich syn si vzpomněl že takového kocourka viděl na plakátcích v centru města, opsal telefonní číslo a přiměl rodiče, aby zavolali.
